Balada o siedmich obesených (1968) [TV film]

Balada o siedmich obesených
78.9 %
 
 

Další název: Balada o sedmi oběšených; The Seven Who Were Hanged

    Žánr: drama
    Země: Československo
    Délka: 61 min.
„Na smrti není nic strašného. Jen to, že o ní předem víme.“
Kinematografická tvorba pro kina měla v 60. letech svůj významný doplněk v produkci televizní filmové tvorby. Zatímco v Čechách tvořily její náplň především hudební a komediální žánry, na Slovensku se filmaři soustředili na adaptace vynikajících domácích i zahraničních literárních předloh. Výsledkem byly snímky, které začaly sbírat ceny na zahraničních festivalech a svou kvalitou nejednou předčily tvorbu svých tvůrců určenou pro biografy (S. Barabáš, P. Solan, J. Herz). Balada o sedmi oběšených Martina Hollého mezi ně patří na prvním místě.
Ministr carské vlády je policií informován, že na něj má být spáchán atentát. Přestože tvrdí, že kvůli své těžké nemoci už tak žije na hraně života a smrti, zažívá úzkostné stavy strachu z konce. Pětice atentátníků je však ještě před akcí zatčena a odsouzena k trestům smrti pověšením. Při čekání na popravu každý z nich ve vězení rekapituluje svůj život a motivace svého jednání a zároveň je konfrontován s animálním duševním světem dvou vrahů, kteří rovněž čekají na exekuci. Je jiný strach inteligenta, který se rozhodl k násilné vzpouře proti moci, a primitivního mužika či jurodivého Cikána? Perspektiva stejného konce smazává sociální i intelektuální rozdíly, zůstává tázání po smyslu života a živočišná touha po zachování existence. Existuje smrt? Co bude po ní? A nejsme si nakonec ve smrti všichni rovni, stejně jako v okamžiku zrození?
Jindy realistický vypravěč Hollý se látky chopil s mimořádnou vnímavostí pro stavy lidské psychiky v mezní situaci. Pohyblivou Szomolányiho kamerou a asociativní skladbou (Maximilán Remeň) vzpomínek a představ jednotlivých postav odlišil individuální lidské příběhy a zároveň je převedl na společného jmenovatele lidství postaveného před definitivní nebytí. Film zčásti vznikal už ve zjitřené atmosféře po okupaci 21. srpna 1968. Jeho apel, umocněný hudbou Zdeňka Lišky, inspirovanou pravoslavnými chorály, pochopil normalizační režim jako politický protest a záhy snímek uložil do trezoru.

Jan Lukeš
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016

režie:
Martin Hollý
 
 
hraje:
Emília Vášáryová (Musia), Jozef Cút, Ivan Mistrík (Kaširin), Zdena Gruberová (Táňa), Karol Spišák (Werner), Viliam Polónyi (Janson), Igor Čillík (Golovin), Milan Kiš (malý Cigáň), Zlatomír Vacek (minister), Jozef Šándor (velitel stráže), Naďa Hejná (plukovníkova manželka), Ľudovít Greššo (plukovník), Július Vašek (velitel popravy), Gabo Zelenay (policajt), Hana Kováčiková, Jozef Čierny, Dalibor Jedlička
 
 
námět:
Leonid Andrejev
 
 
scénář:
Tibor Vichta
 
 
kamera:
Stanislav Szomolányi
 
 
hudba:
Zdeněk Liška
 
 
kostýmy:
Milan Čorba, Anna Peschlová
 
 
střih:
Maxmilián Remeň
 
 
zvuk:
Ondrej Polomský, Bohumír Brunclík
 
 
produkce:
Viliam Šišovič
 
 
zpěv:
sbor Pavla Kühna (píseň Sedem obesených)
 
 
text písně:
Alexander Valnický (píseň Sedem obesených)
 
 
masky:
Pavla Garážiová, Andrej Svitek
 
 
dramaturgie:
Peter Balgha
 
 
výprava:
Anton Krajčovič
 
 
nahrál:
Filmový symfonický orchestr
 
 
dirigent:
Štěpán Koníček
 
 
překlad:
Šarlota Barániková
 
 
Copyright © 2003-2019, HyperMedia, a.s.. Všechna práva vyhrazena. Návštěvnost měří NetMonitor.
Šíření nebo publikování jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu provozovatele je zakázáno.