Speciál: O knize Jmenuju se Tomáš

Vydáno dne 25.03.2020 (743 přečtení)
V březnu 1968 se narodil … a ve stejný měsíc roku 1990 zase odešel. Díky dětské herecké kariéře a nezapomenutelným úlohám ve stále oblíbených filmech však dodnes přináší radost do spousty domácností. 

 










 

Proto nemůže být nejmenších pochybností o tom, že si Tomáš Holý zasloužil mnohem kvalitnější a podrobnější životopis. Autor Ota Kars, který se údajně s Tomášem trochu kamarádil (to jsem někde četl, protože v knize se o tom nepíše), se opovažuje zvolit styl vyprávění Joea Gillise ze Sunset Blvd. či Marva ze Sin City. To znamená, že píše v první osobě, jakoby o sobě dost možná nezbožňovanější český herec všech dob promlouval sám. Občas tenhle přístup opustí. A to nejen v pochopitelných případech, tedy tehdy když nechává promluvit spolužačky, spolužáky, kamarády, kamarádky, sestřenici i bývalou přítelkyni. Respektive dvě bývalé přítelkyně, jelikož zavzpomíná i Lucie Bílá.

Populární česká zpěvačka, jež si taky hezky zahrála v několika památných filmech včetně Princezny ze mlejna, všechno nepochybně dělala v dobré víře, tak jako tenkrát v dobré víře zajela kupříkladu za Františkem Peterkou, když na něm mnozí tak trochu pozapomněli. Nemohla však tušit, co autor z těchto memoárů vytvoří za věc. Možná měl radši zůstat u básniček, za které byl oceňovaný. Na druhou stranu si může přece každý zkusit napsat něco jiného. Že to ve výsledku připomene to lepší z životopisných snah od Petra Čermáka a Dany Čermákové, to je věc jiná.

Kniha Jmenuju se Tomáš je relativně dost úzká. Tím zaujme na první pohled a vzhledem k tomu, že se bohužel zabývá pouhými jednadvaceti roky, je to vcelku logické. A to se ještě autor od strany 100 zabývá už vyloženě jenom věcmi jako základní osou Tomášova života a mapkami míst, po kterých se pohyboval. U filmů potom vedle popisu Tomášovy postavy přidává i podrobnější popis děje (jako bychom je snad nikdy neviděli), přičemž jeho postava je přece součástí, takže se v těch popisech často opakuje. Někdy dokonce přidá v jedné větě svoje vlastní hodnocení, které jest hodně, hodně, hodně obecné.

 










 

Na prvních 100 stránkách je povídání o jednotlivých filmech omezeno na naprosté minimum. Žádné (veselé) příhody z natáčení těch nejslavnějších titulů Ať žijí duchové, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny nebo té skvělé Šumavské trilogie. Žádná vyjádření rodičů nebo spoluherců a spoluhereček, eventuálně dalších členů štábu k jeho chování na place. Sám Tomáš Holý natočil poslední projekt, když mu bylo dvanáct, a potom se od této své herecké etapy totálně distancoval! Velmi mrzuté, že nemohl zestárnout do doby, kdy by na ni byl znovu hrdý. Troufám si tvrdit, že i všemi zbožňovaná Shirley Temple by za ním co do přirozenosti a bezprostřednosti zaostávala.

Už samotná předmluva dvakrát nepřesvědčí o tom, že bychom se měli začít do poutavě napsaných memoárů. Sám autor poznamenává, že by ho s touto knihou Tomáš Holý poslal s největší pravděpodobností někam. Snad to myslel hlavně proto, že si dovoluje psát v té první osobě. A taky podotýká, že uvádí pouze ověřená fakta a nic než ověřená fakta. S tímto tvrzením byl bych hodně opatrný. První kapitolu věnuje rodičům Marii a Václavovi, přičemž několikrát zmiňuje i prarodiče, což lze označit za jeden z mála výborných nápadů.

Po šesti měsících od svatby, v neděli 17. března 1968, se v pražské porodnici U Apolináře, která funguje dodnes, narodil Tomáš. Není pochyb, že to byla pro celou rodinu radostná zpráva …“ to už tak bývá, že rodina má radost, když se narodí další člen, který je navíc zdravý jako řípa. Podobně „objevných“ větiček se v textu ještě párkrát dočkáme. Naštěstí nechybí zmínka o tom, jak se vůbec do světa filmu dostal, a čím přesvědčil Marii Poledňákovou, že právě on bude tím pravým Vaškem do jejích dvou komedií, ve kterých se objevil po boku Jany Preissové a Františka Němce.

Obecně měl velké štěstí, že si mohl zahrát s největšími z českých hereckých kapacit. Po společném natáčení mu věnovali poděkování, přičemž několik z nich najdeme ve fotosekci, která čítá téměř sto fotek. Fotky jsou povětšinou dobře vyselektované – nechybí ty z natáčení, ze zákulisí natáčení, ze školy, z domova, z předávání cen … Dojde i na kopii rodného a úmrtního listu. Pro některé čtenáře a čtenářky bude asi složitější pochopit, že poměrně brzy začal kouřit a v dospělosti chodil často s kamarády na pivo.

Dost se zapomíná, že byl obsazen i do Útěků domů či dvou televizních inscenací, které podle synopse také vypadají velice zajímavě, ale na rozdíl od těch komedií na ně v televizi prakticky nenarazíme. Těžko soudit, jestli je to třeba tím, že – i vzhledem k tomu, co dělal během dospívání a dospělosti – mu byl komediální žánr bližší. A tím pádem byl i přirozenější, protože hrál do jisté míry sám sebe. Ačkoli tohle je otázka, která stále vyvolává spory a byla by asi na delší povídání. Autor zmíní Tomášovy záliby, brigády, schválně nevtipné „senil fóry“ i jeho protikomunistický přístup. Kupříkladu se za totality nebál vytrhnout fotku z občanky a věnovat ji Lucii Bílé, jejíž úctyhodná kariéra se tehdy začala pomalu rozjíždět. Dojde taky na honoráře za natáčení a na další holky.













 

Jak dále pročítáme knihu, dobře víme, k čemu se blížíme. Události před, při i po nehodě jsou vylíčeny přesně, protože autor vyzpovídal i Tomášovi kamarády, kteří byli tehdy s ním! A takovou událost byste si navždy sakra dobře pamatovali, i kdyby se netýkala oblíbené dětské hvězdy. Bohužel z popisu vyplývá, o jak absolutně a absurdně zbytečnou smrt šlo. Ostatně to samé platí i pro Jamese Deana, Paula Walkera nebo Grace Kelly. Tehdejší student práv přitom prý předtím vyvolával u ostatních svým počínám dojem, že je nesmrtelný, přestože už v předchozích měsících před nehodou údajně kolovaly společností i tiskem zprávy o tom, že umřel. Nakonec se tak stalo den po jeho svátku a devět dnů před dvaadvacetinami.

Nelze se nezamyslet nad určitou podobností rodiny Tomáše Holého s Kennedyovými. Špatné věci totiž bohužel potkaly i další členy. Nabízí se to především z toho důvodu, že autor zmiňuje, že strýcovy iniciály jsou J. F. – Jan František (všichni známe Johna Fitzgeralda). Navíc při inteligenci, přístupu a popularitě Tomáše Holého není vyloučeno, že by se jednou taky stal prezidentem. Širší rodina jezdila do obce Tlustovousy do společného domu na víkendy. Kennedyovi zase takhle jezdili a jezdí na Hyannis Point. Zajímavé. A asi netřeba k této podobnosti dalšího komentáře.

Jmenuju se Tomáš je značně rozporuplná kniha. Nechme teď stranou absenci uvozovek a pár dalšího nedodržování gramatických zásad. Odpusťme ignoraci vynikajícího Setkání v červenci a to, že nedostaneme odpovědi na všechny otázky. Věřme, že i ty spolužáky a spolužačky autor fakt vyzpovídal a že mluvili pravdu a nic než pravdu. Spíše jde o ten samotný a dosti nerozvinutý koncept. Na druhou stranu, když nad tím tak přemýšlím, bude asi nutné se autora zároveň zastat, protože si pro tuhle svou biografii vybral poměrně obtížné a ošemetné téma. A že čerpal informace i z našich stránek je sice fajn, nicméně na ničem to nic nezmění.

P.S.: Kniha je dostupná i v audioverzi

FOTO: FDb.cz, kniha.cz
Hodnocení autora: 5/105/105/105/105/105/105/105/105/105/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Světla velkoměsta

Navážeme na knihu Když Chaplin potkal Buriana a přiblížíme si film, který začal vznikat ještě za němé éry,... celý článek

Skylink

Hitlerova bitva s médii

O moci médií dnes nikdo nepochybuje. Dokonce se dnes v rámci jejich internetového prostoru mluví o kybernetické válce. celý článek
 
Přidat na Seznam.cz
Zdarma
aplikace
pro mobil
ke stažení